
Měl bych se nad sebou vážně zamyslet. Nemám na mysli to prchavé zamyšlení, které zažívám ráno před zrcadlem nebo při čekání na tramvaj. Měl bych se zabořit do ušáku, ponořit nohy do lavoru s horkou vodou, na víčka si připlácnout dva odřezky okurky zahradní a ZAMYSLET SE NAD SEBOU. Myslím, že by takový autoaudit měl udělat každý jeden z nás. Nebo aspoň ti, kteří jedou tramvají podél Vltavy, zahledí se na oblohu rozervanou červánky, a řeknou si "Téda, parádní grafika a slušný rozlišení". Jako já. Nebo ti, kteří nastoupí do výtahu a začnou mačkat cedulku s nápisem, místo aby zmáčkli čudlík. Opět jako já. Banner tak přeci funguje, tak proč ne výtah? Začínám blbnout. Dveře od domu jsem se dnes snažil otevřít iphonem. Konejšivá peřina digitálního světa mi cloní ve výhledu a zpomaluje životní funkce. Trávím čas ve virtuálních souřadnicích a přitom je tu tolik prostoru vyplněného vzduchem, který se dá dýchat.
Věřím, že i vy, dosud nepostižení proudy dat, byste našli materiál ke zkoumání. Nezůstávejte u elegantního decentního rozparku. Rozpárejte se v celé vaší velikosti a nahlédněte dovnitř. Připadá vám všechno až podezřele střízlivé, uspořádané, klidně odpočívající v lázni tělesných tekutin? Vezměte mixér a zanořte jeho čepele do svých vnitřností. Strach zabíjí myšlení, říkal Frank Herbert v Duně. A klid? Klid nezabíjí myšlení, klid je smrt. Nebuďte v klidu. Mixujte. Rozmixujte se do tančícího víru.
A K C E !